Dagmar Voňková

Dagmar Voňková

ohlasy

Verše Voňkové jsou stejně dobré jako její hudba

Bez Dagmar Voňkové-Andrtové si nelze představit sdružení Šafrán, které přesahovalo hudební žánry a jež se v 70. letech stalo písničkářskou opozicí vůči totalitě. Šafránu, tedy Jaroslavu Hutkovi, Vlastimilu Třešňákovi či Vladimíru Mertovi, se soustavněji věnuje nakladatelství Galén, které vydává alba i knížky. A tak se Dagmar Voňková poprvé dočkala kompletního knižního souboru písní a textů Listí. Je to poezie, jejíž nadčasovost je daná také přírodními motivy či příběhy, které navazují na lidové písně (Chlapci na tom horním konci). Voňková nebyla politizující písničkářkou, ovšem své si dokázala říci mezi řádky. Tak třeba stesk po kamarádech Hutkovi či Třešňákovi, kteří odešli do exilu, vyzpívala v textu Desatero noh. A v jedné z básní píše: "Také maličkou sirku oheň pálí, ale ona jej, nic naplat, dovede zažehnout." Od počátku 70. let, kdy Dagmar Voňková vyhrála autorskou soutěž o původní píseň, se nese její tvorbou rovněž symbol beránka. Beránka ve smyslu svobody, nevinnosti, trpění i spasení.

Lehkost, bolest, syrovost

Knížka, která nabízí i kompletní diskografii, úryvky z rozhovorů, recenzí či komentářů a již si Voňková sama ilustrovala, odráží všechny rozměry jejího talentu. K němu patří i verše, které si písničkářka kdysi psala místo deníku - nebo její básně pro děti.

Lehkost a kultivovanost se v textech Voňkové prolíná s emocemi včetně bolesti a syrovosti, které člověku připomínají i jeho přírodní podstatu. Slova pak "vytáhnou" na povrch dosud skryté pocity. Tvorba Voňkové, přenesená na papír, vyvolává podobný zážitek jako její hudba, ať už byla prostá nebo vrstevnatě propracovaná.

Rozumělo jí i publikum ve Skandinávii, Japonsku nebo Americe. Čeští a slovenští posluchači mají výhodu navíc v podobě reprezentativní, od pohledu krásné knížky Listí.

Vladimír Vlasák
Mladá fronta Dnes, 24. ledna 2011, s. 11

Zpět