Dagmar Voňková

básně

Jak krásný je den
ve své bělosti
Jak čarovnáje noc
ve své tmě

Kdykoli Měsíc vstupuje
na vážnici Země
pohnou se
tekuté
krystaly hvězd

Čarověník
v koruně borovice
téměř neslyšně
se zachvěje

O každém šustnutí
o každém vzdechu
je proveden záznam